Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/configuration.php:2) in /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/includes/joomla.php on line 697

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/configuration.php:2) in /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/index.php on line 250

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/configuration.php:2) in /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/index.php on line 251

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/configuration.php:2) in /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/index.php on line 252

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/configuration.php:2) in /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/index.php on line 253

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/configuration.php:2) in /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/index.php on line 254

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/configuration.php:2) in /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/templates/ja_rochea/ja_templatetools.php on line 25

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/configuration.php:2) in /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/templates/ja_rochea/ja_templatetools.php on line 26

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/configuration.php:2) in /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/templates/ja_rochea/ja_templatetools.php on line 27

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/configuration.php:2) in /homel1/mouse/czpolnickaweb/www/templates/ja_rochea/ja_templatetools.php on line 28
Obec Polnička - Historie železáren
Znak obce Polnička Znak partnerského města - Montelupone
Domů arrow Historie obce arrow Historie železáren
Historie železáren
Napsal Administrator   
Saturday, 29 December 2007

Severní část Českomoravské vrchoviny, Žďárské vrchy, patřily v minulosti k nejvýznamnějším oblastem železářské výroby v našich zemích. Předurčovala je k tomu řada nalezišť železných rud, od drobných místních nálezů až k poměrně velkým ložiskům, čerpaným po celá staletí, rozsáhlé lesní bohatství, bez něhož nebyla výroba železa používající dřevěného uhlí jako paliva vůbec myslitelná stejně jako nezbytné rezervoáry vodní energie, kterou však bylo třeba uzpůsobit k řádnému využití stavbou rybníků a dalších vodních děl.

Metalurgie železa byla nejvýznamnějším odvětvím průmyslové výroby v kraji. Ta trvala nepřetržitě od poloviny 14. do konce 19. století a vystřídala se v ní řada rozličných forem od primitivních železářských pecí, přes šachtovité pece a dýmačky až k dřevo uhelným vysokým pecím. Proto je historie vývoje v Polničce významným příspěvkem k historii vývoje železářské techniky v českých zemích.

Hamr v Polničce měl už v polovině 15. století dva vlastníky. V roce 1457 hamerník Kašpar Kytšmíd zapsal v přibyslavských městských knihách polovici svého hamru v Polničce svým dědicům. Do jejich plnoletosti spravoval hamr nejstarší syn Mikuláš. O druhý díl polničského hamru došlo v roce 1459 ke sporu mezi Václavem a jeho matkou na jedné straně a mezi hamernickými mistry Michalem a Kašparem na druhé straně. Spor byl urovnán až přibyslavským rychtářem Šimkem tak, že hamerníci Michal a Kašpar odkoupili od Václava jeho část hamru. V roce 1496 pracoval na polničském hamru hamerník Hanuš, v roce 1593 Řehoř a Lorenc Ti z něho odváděli roční poplatek 4 kopy grošů, 1 libru zázvoru a 1 radlici a 1 krojidlo. V roce 1611 koupil hamr v Polničce správce žďárského panství Matouš Augustin Lejský z Rosenbachu. Ten chtěl v Polničce vytvořit větší průmyslový podnik, v němž by se vyrábělo železářské zboží pro potřeby všech ditrichštejnských dvorů. Z jeho plánů však nakonec sešlo proto, že Dietrichštejn měl s celým žďárským majetkem zcela jiné plány. Proto byl hamr v Polničce znovu pronajat. Nepochybně další etapou ve vývoji železáren, je nástup vysokých pecí. Není známo, kdy přesně vznikla vysoká pec v Polničce. Je však více jak pravděpodobné, že byla v provozu takřka po celé 18. století. Byla vedena v režii žďárského cisterciáckého kláštera až do jeho zrušení v roce 1784. Mistr u vysoké pece Jiří Chlebníček dostával týdenní mzdu ve výši 1 zlatého 30 kr., další tři dělníci dostávali po 1 zlatém týdně. Pracovní k u rudného puchýře mel týdně 30 krejcarů. Hamerníci byli placeni v časové mzdě od 54 krejcarů do 1 zlatého týdně. Všichni tito dělníci byli osobně svobodni a svou pracovní sílu vrchnosti prodávali. Práce, které neměli odborný charakter, vykonávali poddaní rolníci, kteří naváželi dřevo a železnou rudu k hutím a v rámci své robotní povinnosti káceli dřevo pro potřebu železáren. Vysoká pec netvořila významnou část klášterního hospodaření, podílela se na něm v průměru jen 2,3% celkového ročního užitku. Podle popisu žďárského panství z roku 1787 byla vysoká pec pronajata na 10 let Homoláčovi. Železná ruda pro potřeby provozu se těžila na polenském panství. Homoláč přistavěl i pravděpodobně v Polničce další kujnicí výheň, protože zde v roce 1997, kdy měla vypršet platnost nájemní smlouvy, byly v provozu dvě. Nájemné činilo v té době celkem 1000 zlatých ročně. Po roce 1797 byl nájem prodloužen, nájemné však bylo zvýšeno na 1400 zlatých.

V letech 1828-1829 byly v Polničce prováděny rozsáhlé stavební úpravy železářských výrobních zařízení,. Vysoká pec byla v těchto letech přebudována, byly provedeny i opravy obytných budov, u vysoké pece přistavěn puchýř na drcení železné rudy. V letech 1834-1835 byl v Polničce postaven canhamr. Stavba stála 1748 zlatých. Někdy před rokem 1834 byla zavedena další velice důležitá technická novinka, totiž předhřívání větru dmýchaného do pracovního prostoru vysoké pece.

K dalším velkým přestavbám výrobních zařízení došlo v Polničce v letech 1837-1842, kdy zde působil ve funkci hutního správce německý inženýr Tischbein. Tehdy byla vysoká pec přestavěna a uvedena do kampaně, která trvala nepřetržitě devadesát týdnů. Tischbein se domníval, že by bylo možné ve třech tehdy pracujících vysokých pecích (včetně pecí v Ransku) vyprodukovat 80 000 centýřů surové železa ročně (jeden centýř je 51,37 kg),z něhož bylo možno vyrobit 50 000 centýřů litého zboží a 24 000 centýřů kujného železa.

V roce 1838 byla postavena v Polničce kuplovna, která byla z technického hlediska ještě dokonalejší než ranská. Kromě toho postavil Tischbein v Polničce pec na rašelinu se zvláštním spalovacím zařízením a prováděl zde pokusy s destilací ještě zcela mokré syrové rašeliny, která měla nahradit v této době už nedostatkové dřevěné uhlí.

Plánoval v Polničce i postavení válcovny, ovšem majitel kníže Dietrichštejn se stavbou nesouhlasil, protože se obýval příliš vysokých stavebních nákladů. Propočty napovídaly, že by výstavba válcovny a dalších nutných zařízení stála 200 000 zlatých k.m. K odkladům s výstavbou válcovny přispěl do značné míry i skutečný ředitel železáren v Polničce a v Ransku baron Leykam, který sídlil ve Vídni, byl s podnikem nepřetržitě ve spojení a řídil jej jménem majitele už asi od roku 1815. Jeho jméno zůstávalo při styku železáren s veřejností v pozadí, baron řídil podnik, který osobně vůbec neznal ( nenavštívil jej více jak dvacet let) prostřednictvím úředníků, které také osobně neznal o nichž věděl jen na základě písemného styku.

Se Stavou válcovny se začalo v roce 1838. Byla pro ni postavena budova o délce 101 stop, 52 stop široká a 18 stop vysoká ( 1 stopa je 31,61 cm) a provoz byl zahájen 30. května 1839. Tischbein se snažil, ovšem už s menším úspěchem, zavést do výroby železa na místě vodních kol parní stroje, které sice byly instalovány, ale užívalo se jich jen v tom případě, že vodních kol nebylo možno používat pro nedostatek vody.

V dalších letech byla přistavěna ještě některá výrobní zařízení, takže v roce 1846 bylo v Ransku a v Polničce v provazu 17 kujnících výhní s hamerskými kladivy. V roce 1847 byla v Ransku postavena další vysoká pec, takže v celém komplexu pracovaly celkem čtyři. Železárny vyrobily 40642 centýřů surového železa.

S rozsahem výroby se octly na druhém místě v Čechách. Více železa vyráběl jen státní železářský komplex ve Zbirohu (k tomu patřily hutě ve Františkově, Karlově huti, Dobříši a Strašicích). Válcovna byla v Polničce v provozu až do roku 1859, kdy vyhořela a nebyla už znovu postavena. Hodně péče bylo v první polovině 19.století věnováno technickým

Detailům výstavby vysokých pecí s cílem prodloužit co nejvíce délku tavební kampaně a dosáhnout co největšího výnosu surového železa. Řešila se zejména problematika výstavby podstavy vysokých pecí, protože ta byla pro délku tavební kampaně rozhodující.

Až do 30. let 19.století se používalo ve všech vysokých pecích ke konstrukci podstav vysokých pecí maletinských pískovců. Tato praxe měla řadu nedostatků. Doprava velkých kamenů z Maletína u Třebové byla příliš nákladná a tamní lomy už neobsahovaly čistý ohnivzdorný pískovec, nýbrž jen pískovec prostoupená živcovými či vápencovými vrstvami, což mělo za následek, že části podstavy ve stálém provozu se drobily a podstava se rychle opotřebovala.

To však znamenalo, že bylo třeba zkracovat délku kampaně ve vysoké peci a důsledkem bylo podstatné snížení produkce surového železa.

V ranském a polničském podniku se vyráběly až asi do třicátých let 19. století rozličné lité a kované výrobky, jež pronikaly poznenáhlu na středoevropské trhy.

Podle katalogu průmyslové výstavy konané v roce 1929 vystavovaly ranské a polničské železárny tyčové, ráfové, mřížové a zámečnické železo, soustruhované vozní osy a odlévaná pouzdra.

Podnik dostal na výstavě za svoje výrobky medaili a ve zdůvodnění říká:“Železo těchto závodů se vyznačuje velkou soudržností a kujností. Vystavené předměty se doporučovaly hlavně pečlivostí vyhotovení, proto jim bylo přiznáno zvláštní čestné uznání.“

Od roku 1840 se podnik zaměřil více na plynové a vodovodní roury určené pro vídeňské, pražské a brněnské konzumenty. Po uvedení válcovny zbudované ing. Tischbeinem do provozu na výrobu kolejnic pro takřka všechny železnice budované ve střední Evropě, a to ve 3 různých typech.

Vedle normálního litého zboží produkoval podnik ve 40. letech také větší strojní součástky na objednávku z Vídně a z Brna, dále různá nářadí, přístroje a kamna pro vojenské jednotky v Olomouci, v Brně, v Linci a v Salcburku. Hlavním odbytištěm výrobků byla však Vídeň, kde měl podnik svoje vlastní sklady. Odtud bylo železo zasíláno všem zákazníkům. Z Polničky a Ranska se výrobky dopracovaly po vlastní ose až k železničním stanicím. Do českých oblastí se užívalo nejvíce dráhy Pardubice – Praha, z Brna se výrobky rozvážely po železnici do Olomouce, do Vídně, do severních Rakous a na mnoho jiných míst. K další dopravě z Vídně se používalo též dunajské vodní cesty.

O rychle vzrůstající úrovni výrobků ranských a polničských železáren svědčí též zlatá medaile udělená podniku na vídeňské průmyslové výstavě v roce 1845. Podnik zde vystavoval rozličné velmi kvalitní strojní součásti a zařízení pro průmyslové závody a železnice.

V Polničce bylo zaměstnáno v srpnu 1845 celkem 306 dělníků. Z toho pracovalo v dolech 56 horníků, při vysoké peci a kuplovně 67 dělníků, při kujnicích, výhních a hamérských kladivech 33, v cánhamru 20, v kovárně 32, v modelárně 11, při výrobě dřevěného uhlí 28, dále pak 28 vozků. V rašelinovém lomu v Radostíně pracovalo pro polničskou huť 24 lamačů a 45 pomocných dělníků.

Na začátku padesátých let 19. století došlo ke zlomu ve vývoji železáren v Polničce a v Ransku. V důsledku nedostatku dřeva byl v roce 1855 omezen provoz na Ransku jen na jednu vysokou pec a na jednu kujnící výheň s hamerským kladivem, v roce 1859 vyhořela válcovna postavená ing. Tischbeinem a nebyla už obnovena. Podle ocenění celého podniku, provedeného v Polničce koncem února /1862, byly výsledky provozu v posledních letech velmi špatné, takže chod vysoké pece a některých kujnících výhní musel být zastaven a činnost se omezovala na výrobu litého a hřebíkářského zboží. Příčiny tohoto stavu hledala komise provádějící ocenění především v nedostatku levné a kvalitní železné rudy, která byla pokládána za hlavní podmínku příznivého provozu podniku. Doly patřící polničským železárnám byly vyčerpány, zbytek železné rudy v šachtách, odhadnutý komisí na 62 162 míry, byl těžko dosažitelný a jaho těžba byla spojena se značnými, mnohdy až nepřekonatelnými potížemi. Zbývající zásoba železné rudy na haldách u vysoké pece, odhadnutá na 150 652 mír, byla tak špatné jakosti, že se na ní nedal zakládat další chod vysoké pece. Ta byla zřejmě už dobu mimo provoz a její vybavení by si vyžadovalo velký finanční náklad.

Omezení provozu podniku v Polničce nemělo valný význam, protože předpokládaný roční výnos 7928 zlatých byl velmi pochybný. V roce 1858 zemřel majitel kníže Dietrichštejn a o případném dalším chodu podniku měla rozhodnout nová majitelka.

Komise se proto rozhodla neprovádět ocenění polničského objektu jako průmyslového závodu s finanční prosperitou po dalších let, ale provedla jen prosté ocenění majetku, tj. rozhodla zjistit okamžitou hodnotu budov a jejich zázemí. Manipulační budova byla oceněna částkou 8200 zlatých, ostatní tovární budovy 6730 zlatých, obytné budovy pro zaměstnance částkou 3365 zlatých 21 kr., celkem tedy 18 295 zlatých 64 kr. Cena polností činila 609 zlatých 40 kr., cena dolů a důlních jam 1343 zlatých 40 kr., cena veškerého vnitřního zařízení 36947 zlatých 88 kr. Polničský podnik se skládal v roce 1862 z vysoké pece o výšce 30 stop ( 1 stopa je 31,60 cm) se zahřívacím zařízením a sušárnou rašeliny, z další vysoké pece o výšce 32 stop, ze staré kuplovny, byl zde umístěn parní stroj pro válcové dmýchadlo, formírna s příslušnými jeřáby, dřevěná pecní věž, modelárna a skladiště nástrojů a sklad uhlí.

V kovárně byly kovářské výhně a měchy. Tzv. Josefův hamr měl jen obvodové zdivo, protože zde roku 1860 vznikl oheň a objekt lehl popelem. V budově tzv. horního hamru byly 2 výhně a 2 kovadliny, jedno dvoustranné skříňkové dmychadlo s vodním kolem a uhelné skladiště.

V budově Gabrielova hamru v Polničce byly 3 výhně, 3 kovadliny a rovněž dvoustranné skříňové dmychadlo s vodním kolem. V cánhamru byla výheň, jedna tzv. hřebenovka, byla zde místnost pro vodní kolo, pracovna a místnost pro zásoby materiálu. Součástí polničského podniku bylo 8 obytných budov, budova hutního úřadu a skladiště. Z důlních nalezišť patřily tehdy k polničské huti dole v Hluboké, Mikulášův důl, doly Josef a Trojice v Křoví, a důl František se štolou v Budči. Celková hodnota železáren podle tohoto ocenění činila 114 112 zlatých. Zdá se však, že byla nadhodnocena. Koncem roku 1862 byla další výroba v Polničce zastavena a podnik byl v roce 1865 úplně zrušen. Od roku 1874 omezil výrazně výrobu i podnik v Ransku, tehdy bylo stanoveno maximální množství dřeva na provoz. Situace v Ransku se nezlepšovala a v roce 1866 bylo rozhodnuto zrušit i tento podnik. Většina dělníků ze zrušených železáren v Polničce a Ransku hledala práci a obživu pro svoje rodiny jinde. Někteří přešli do železáren v Adamově a Blansku, mnozí z nich odešli za hranice. Někteří se vystěhovali až do Ameriky

 

Hlavní nabídka



TOPlist

www.polnicka.cz
© Obec Polnička 2010